Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 63 Tam k tý plachetnici přece doplavem

17. 02. 2017 14:21:54
...do firmy vyrábějící francouzské Cinzano se jelo na exkursi i případně něco vypít. Obepnutí největšího sudu se nezdařilo, byl příliš velký, ani celý manšaft na to nestačil a napít tam dali Středoevropanům jen jako z náprstku...

Pokračuji v Eddieho příhodách. Je se sportovním zájezdem v krásném městě Pau v podhůří francouzských Pyrenejí. Tam došlo mimo ty minule popsané ještě k jednomu, a to kulinářskému zážitku. Po výborné večeři, mase s pikantní omáčkou se jen zaprášilo. Pak ale po zkoumavých otázkách, co se to vlastně dobrého jedlo, pořadatelé prozradili - byla to kočka. To se vůbec jí? Tam tedy ano. S vynikající pikantní omáčkou. Pak hráli Ústečtí v blízkém Perpignanu. To je město, kde žijí Baskové, o nichž a jejich řeči se neví kam vůbec patří, odkud přišli. Zvláštní. Jsou to také ti, coby zde na pomezí Francie rádi vytvořili samostaný stát Euskadi. Hrálo se v prvním patře multisportovněkulturní haly, lajny na palubovce byly skleněné, tedy z nerozbitného skla, jimi prosvítalo osvětlení. Dole v přízemí pod herní plochou na házenou - ta byla v prvním patře - se konal zrovna baskický národní festival s kolovými tanci v krojích. Ty už česká výprava viděla před halou, kde se tanečníci shromažďovali. Poblíž Perpignanu je městečko Thuir. V něm sídlí firma vyrábějící, asi v licenci či jak, francouzské Cinzano. Jelo se tam na prohlídku s cílem případně i něco vypít. Snahou bylo společné obepnutí největšího sudu, což se ale ani celému mančaftu, který se držel za ruce, nepodařilo. Sud byl přímo obrovský. Pak dali francouzští vinaři Středoevropanům napít, ale jen jako z náprstku. To je tedy moc nepotěšilo a řekli si prý tehdy, kapitalisti hned tak něco zadarmo nerozdávají. O to víc se pak vydařila rozlučka se sportovním klubem, který je tu hostil.

Vojenský přístav Toulon u Marseille byl plný lodí a námořníků, tedy přesněji mariňáků - vojáků z celého světa. Ústečtí fotili jako diví. Americké torpedoborce, francouzské regaty, ponorky i školní plachetnice. Řekli jim - tady choďte jenom ve skupinách a nejméně po třech, je tu nebezpečno, jsou tu různé existence z celého světa. No tak to i bylo, ale z úplně jiného důvodu. Jdouce úzkou uličkou u přístavu, "uličkou lásky", což z domova zas tak ještě úplně neznali, když tu jedna spoře oděná žena vyběhla ze dveří a chytla Eddieho za lýtko levé nohy. Nejdříve strnul, pak zařval a prchal jako by jej na nože brali. Pak se hrál poslední zápas na jižním, tedy Azurovém, pobřeží Francie v Cannes, tedy městě filmových festivalů. Soupeřem byl tým SMUC Marseille, tehdejší mistr Francie. A s ním na tomto zájezdu ústecký celek prohrál za celou tohoroční francouzskou anabázi první a jediný zápas! Byl to těžký soupeř. Předtím hráli Ústečáci s domácími HC Cannes a ty porazili. A po zápase, tak jako většinou, byla večeře a trocha posezení. Pilo se trochu zvláštní, nějaké, jak říkal Eddie, prý lihové pivo značky Fischer. Dodnes to nebylo zapomenuto. Tenkrát jich Eddie prý vypil, ač normál je pro něj maximálně dvě, tři, - deset. Do hotelu se vraceli chlapci z Čech dost dlouho po půlnoci. A před krásným bílým hotelem s palmami, ve kterém byli ubytováni, se hoši zadívali do dáli na krásné vlnící se Středozemní moře, od něhož dnes budou už definitivně odjíždět na sever, na jeho vlny, plachetnice kotvící v dáli a měsíc nad vlnami. Poezie. Tedy z té dáli. "Tam k tý plachetnici přece doplavem, ne?", někdo vykřikl. Doplavali, ale bylo to o fous, dramatické. Ráno, když odjížděli, tedy po desáté dopoledne po pozdní snídani hledí na moře a Eddie prý povídal: "Podívejte se na ty tááákhle obrovské vlny. No, my blbové, vždyť jsme tam mohli i zůstat!"

Při cestě Švýcarskem měli zajištěné přenocování na jedné z horských chat poblíž města Sion. Ale vždy, když chtěli odbočit z hlavní dálnice vzhůru do průsmyku, objevila se silniční značka - šířka jen 2.30. Pro švýcarské úzké třeba i poštovní busy ideální, ne pro velké, jako byl ten z Čech. Dva by se totiž nemohly vyhnout. A tak znovu a dál a dál. Takhle objeli přes 200 kilometrů přes Interlaken kolem jezer, a když se objevili pod jejich horskou chatou a hotelem v jednom, znovu značka 2.30. To už řidič nevydržel a vjel tam a bylo to. Údolím k Matterhornu do střediska Zermatt svým busem nemohli. Tam nic s čoudícím motorem nemůže - jen elektrický vláček, koně, elektromobily. Z Zermattu vede vzhůru lanovka-zubačka na vyhlídku Gornergrath. Tam vyrazili. S krásným výhledem na Matterhorn, Breithorn, Monte Rosu a další alpské velikány. Neskutečná scenérie, odměna za předešlé sportovní i turistické výkony. Nahoře u meteorologické stanice sedí výprava Němců - starších důchodců a klidně svačí. Najednou silný hvizd, vůdce píská na píšťalu, všichni rázem schovávají nedojedené chleby do ruksaků a nastupují ve dvojstupu k cestě "do hory". Ano, tak to má být, německá kázeň je proslulá, stejně tak, jako americká "znalost" světové geografie. Protože když naši borci z Čech zastavili v Chamonix, hned vyrazili lanovkou na jednom sloupu na Augiulle du Midi, předhoru Mont Blanku, co se nestalo... Nádhera. Výhledy. Alpy. V lanovce jeden z nejklidnějších hochů Kurt najednou povídá, "nejdou mi hodinky a to už po čtvrté." Hodil je v lanovce na zem a začal po nich, k překvapení všech, šlapat. No a přítomní Američané, kterým je naprosto jedno, odkud kdo je, si mezi sebou povídají: "No tedy ti Jugoslávci, tedy jako naši hoši z Ústí - Slovan jako Slovan, jsou ale divocí, že..."

Autor: Ervín Dostálek | pátek 17.2.2017 14:21 | karma článku: 3.93 | přečteno: 110x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 8: Praotec Čech a Přemysl Oráč - mýty či skutečnost?

Kosmas: "Ani nedooral brázdu, vzal boty z lipového lýčí, zarazil do země otku - tedy prut, kterým poháněl voly a vyrazil na Libušině bělouši, s kterým poslové od kněžny za ním přišli, na pražský Vyšehrad, kde se stal knížetem"....

25.4.2017 v 6:41 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 94 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 7:Bude řeka Labe významnou dopravní cestou nebo královstvím bobrů?

Plavba po Labi má tradici, lodě po proudu pluly s pomocí plachet či vesel, proti proudu lodě vlekli nádeníci z polabských vesnic, první parník z Drážďan do Ústí n/L vyplul r. 1838, první český parník BOHEMIA o šest let později...

24.4.2017 v 6:53 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 135 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 6: V Česku ojedinělý přeshraniční skiregion Klínovec-Fichtelberg

r. 1817 stála na vrcholu nejvyšší hory Krušných hor Klínovce (1244 m) dřevěná rozhledna, v 19. st. byla vybudována zpevněná cesta, dnes je zde přeshraniční skiareál s 30 km sjezdovek jako bezkonkurenční lyžařské středisko celé ČR.

23.4.2017 v 7:43 | Karma článku: 4.47 | Přečteno: 121 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 5: Bájný Wogastisburg, kde zvítězil kníže Sámo, byl u Podbořan?

Rohovce z Vršoviců připravili o loviště na střední Vltavě Přemyslovci, on postavil pevnost na hoře Rubín u Podbořan, badatelé tvrdí, že tento Rubín je bájným vrchem Wogastisburg, kde kníže Sámo porazil franckého krále Dagoberta...

22.4.2017 v 7:24 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (85)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O kolech, koních a saxofonu. Vancouver, prosinec 1997.

25.4.2017 v 20:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Iva Marková

Kdo je nepřítel? Mně nepřítel zachránil život.

Určitě znáte dost lidí, kteří prošli vaším životem krátce, ale nezapomenutelně......................

25.4.2017 v 19:14 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 248 | Diskuse

Vojtěch Fišera

(K)lidem

„Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu proto, že vše je naopak.“

25.4.2017 v 18:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Olga Makarova

Oděná do měsíčního svitu

„Co tady zase děláme?“ „Čekáme na Ni.“ „Už zase?“ „Ano. A já tady budu tak dlouho, dokud ji neuvidím.“ „Počkej, ty vážně pořád věříš tomu, že ji uvidíš? Není to celé náhodou jenom tvůj sen, tvůj výmysl?“

24.4.2017 v 16:09 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 194 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Štvanice lupiče a agentky FBI

Ona je zvláštní agenta FBI, on na desátém místě žebříčku nejhledanějších zločinců FBI. Byla to ona, komu se ho podařilo dopadnout, ale nyní je opět na svobodě. Co teď udělá? No přece se k němu přidá...

24.4.2017 v 10:52 | Karma článku: 4.34 | Přečteno: 226 | Diskuse
Počet článků 212 Celková karma 4.70 Průměrná čtenost 118

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.