Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 63 Tam k tý plachetnici přece doplavem

17. 02. 2017 14:21:54
...do firmy vyrábějící francouzské Cinzano se jelo na exkursi i případně něco vypít. Obepnutí největšího sudu se nezdařilo, byl příliš velký, ani celý manšaft na to nestačil a napít tam dali Středoevropanům jen jako z náprstku...

Pokračuji v Eddieho příhodách. Je se sportovním zájezdem v krásném městě Pau v podhůří francouzských Pyrenejí. Tam došlo mimo ty minule popsané ještě k jednomu, a to kulinářskému zážitku. Po výborné večeři, mase s pikantní omáčkou se jen zaprášilo. Pak ale po zkoumavých otázkách, co se to vlastně dobrého jedlo, pořadatelé prozradili - byla to kočka. To se vůbec jí? Tam tedy ano. S vynikající pikantní omáčkou. Pak hráli Ústečtí v blízkém Perpignanu. To je město, kde žijí Baskové, o nichž a jejich řeči se neví kam vůbec patří, odkud přišli. Zvláštní. Jsou to také ti, coby zde na pomezí Francie rádi vytvořili samostaný stát Euskadi. Hrálo se v prvním patře multisportovněkulturní haly, lajny na palubovce byly skleněné, tedy z nerozbitného skla, jimi prosvítalo osvětlení. Dole v přízemí pod herní plochou na házenou - ta byla v prvním patře - se konal zrovna baskický národní festival s kolovými tanci v krojích. Ty už česká výprava viděla před halou, kde se tanečníci shromažďovali. Poblíž Perpignanu je městečko Thuir. V něm sídlí firma vyrábějící, asi v licenci či jak, francouzské Cinzano. Jelo se tam na prohlídku s cílem případně i něco vypít. Snahou bylo společné obepnutí největšího sudu, což se ale ani celému mančaftu, který se držel za ruce, nepodařilo. Sud byl přímo obrovský. Pak dali francouzští vinaři Středoevropanům napít, ale jen jako z náprstku. To je tedy moc nepotěšilo a řekli si prý tehdy, kapitalisti hned tak něco zadarmo nerozdávají. O to víc se pak vydařila rozlučka se sportovním klubem, který je tu hostil.

Vojenský přístav Toulon u Marseille byl plný lodí a námořníků, tedy přesněji mariňáků - vojáků z celého světa. Ústečtí fotili jako diví. Americké torpedoborce, francouzské regaty, ponorky i školní plachetnice. Řekli jim - tady choďte jenom ve skupinách a nejméně po třech, je tu nebezpečno, jsou tu různé existence z celého světa. No tak to i bylo, ale z úplně jiného důvodu. Jdouce úzkou uličkou u přístavu, "uličkou lásky", což z domova zas tak ještě úplně neznali, když tu jedna spoře oděná žena vyběhla ze dveří a chytla Eddieho za lýtko levé nohy. Nejdříve strnul, pak zařval a prchal jako by jej na nože brali. Pak se hrál poslední zápas na jižním, tedy Azurovém, pobřeží Francie v Cannes, tedy městě filmových festivalů. Soupeřem byl tým SMUC Marseille, tehdejší mistr Francie. A s ním na tomto zájezdu ústecký celek prohrál za celou tohoroční francouzskou anabázi první a jediný zápas! Byl to těžký soupeř. Předtím hráli Ústečáci s domácími HC Cannes a ty porazili. A po zápase, tak jako většinou, byla večeře a trocha posezení. Pilo se trochu zvláštní, nějaké, jak říkal Eddie, prý lihové pivo značky Fischer. Dodnes to nebylo zapomenuto. Tenkrát jich Eddie prý vypil, ač normál je pro něj maximálně dvě, tři, - deset. Do hotelu se vraceli chlapci z Čech dost dlouho po půlnoci. A před krásným bílým hotelem s palmami, ve kterém byli ubytováni, se hoši zadívali do dáli na krásné vlnící se Středozemní moře, od něhož dnes budou už definitivně odjíždět na sever, na jeho vlny, plachetnice kotvící v dáli a měsíc nad vlnami. Poezie. Tedy z té dáli. "Tam k tý plachetnici přece doplavem, ne?", někdo vykřikl. Doplavali, ale bylo to o fous, dramatické. Ráno, když odjížděli, tedy po desáté dopoledne po pozdní snídani hledí na moře a Eddie prý povídal: "Podívejte se na ty tááákhle obrovské vlny. No, my blbové, vždyť jsme tam mohli i zůstat!"

Při cestě Švýcarskem měli zajištěné přenocování na jedné z horských chat poblíž města Sion. Ale vždy, když chtěli odbočit z hlavní dálnice vzhůru do průsmyku, objevila se silniční značka - šířka jen 2.30. Pro švýcarské úzké třeba i poštovní busy ideální, ne pro velké, jako byl ten z Čech. Dva by se totiž nemohly vyhnout. A tak znovu a dál a dál. Takhle objeli přes 200 kilometrů přes Interlaken kolem jezer, a když se objevili pod jejich horskou chatou a hotelem v jednom, znovu značka 2.30. To už řidič nevydržel a vjel tam a bylo to. Údolím k Matterhornu do střediska Zermatt svým busem nemohli. Tam nic s čoudícím motorem nemůže - jen elektrický vláček, koně, elektromobily. Z Zermattu vede vzhůru lanovka-zubačka na vyhlídku Gornergrath. Tam vyrazili. S krásným výhledem na Matterhorn, Breithorn, Monte Rosu a další alpské velikány. Neskutečná scenérie, odměna za předešlé sportovní i turistické výkony. Nahoře u meteorologické stanice sedí výprava Němců - starších důchodců a klidně svačí. Najednou silný hvizd, vůdce píská na píšťalu, všichni rázem schovávají nedojedené chleby do ruksaků a nastupují ve dvojstupu k cestě "do hory". Ano, tak to má být, německá kázeň je proslulá, stejně tak, jako americká "znalost" světové geografie. Protože když naši borci z Čech zastavili v Chamonix, hned vyrazili lanovkou na jednom sloupu na Augiulle du Midi, předhoru Mont Blanku, co se nestalo... Nádhera. Výhledy. Alpy. V lanovce jeden z nejklidnějších hochů Kurt najednou povídá, "nejdou mi hodinky a to už po čtvrté." Hodil je v lanovce na zem a začal po nich, k překvapení všech, šlapat. No a přítomní Američané, kterým je naprosto jedno, odkud kdo je, si mezi sebou povídají: "No tedy ti Jugoslávci, tedy jako naši hoši z Ústí - Slovan jako Slovan, jsou ale divocí, že..."

Autor: Ervín Dostálek | pátek 17.2.2017 14:21 | karma článku: 7.18 | přečteno: 121x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 186 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 126 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 147 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 76 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 326 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 212 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 519 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 339 Celková karma 8.94 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.