Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 109 Za kozorožci do Národního parku Gran Paradiso, Velkého ráje

14. 03. 2017 7:06:21
...sluncem ozářené ledovce, zurčící vodopády, stezka na úzké skalní římse hodně vysoko nad projitým údolím, pak znovu kozorožci s dlouhými zahnutými rohy majestátně se pasoucí na horském pažitu a pokus o dobytí ledovce Rutor...

Gran Paradiso (4061 m) je nejvyšší vrchol, čtyřtisícovka, pohoří Grajské Alpy, ležící v Itálii v regionech Valle d ́Aosta a Piemonte. Česky, což je asi zcela jasné, znamená Gran Paradiso - Velký ráj a nevztahuje se pouze na jeden vrchol, ale nazývá se tak celé území národního parku. Vrchol je sevřen třemi ledovci a patří mezi relativně nejsnadněji dostupné čtyřtisícovky Alp. A vysokohorské túry klasickými cestami patří mezi nejkrásnější. Výchozím bodem vstupu do oblasti je malá osada Pont (1960 m), která je součástí roztroušené obce Valsavarenche, ležící ve stejnojmenném údolí. Volné táboření je zde zakázáno, spaní pod širákem tolerováno. Další typickou obcí, která je odrazovým mústkem k túrám po San Paradisu od východu je Cogne (1534 m ) s patnácti sty obyvateli v údolí Valle di Cogne a je jedním ze správních obcí národního parku.

Výprava, jejímž členem je i Eddie, který zatím nechyběl v žádném z více než sta těchto blogů, není výpravou horolezců, tedy nemá s sebou cepíny ani lana, ale jejím koníčkem jsou vysokohorské túry. Svůj tábor skupina rozbila v kempu ve městě Aosta, ve stejnojmenném údolí, Valle d ́Aosta. Proti jiným létům, kdy skupina tábořila vždy nahoře v lůně hor, tentokrát ne. Ve svých stanech je v kempu před městem sevřena z jedné strany poměrně rušnou silnicí do Courmayeru a do tunelu pod Mont Blankem, tedy dosti frekventovanou a z druhé strany mohutně hučící ledovcovou řekou Dora Baltea, přitékající od Mont Blanku. Prašť jako uhoď - kam si postavit stan, kde bude větší klid na spaní? Nejlépe doprostřed, tak napůl. Ale jelikož se každý den vyjíždí hvězdicově na různé túry do okolí, jsou účastníci většinou večer značně zchváceni a spí jako zabití, ať to duní zleva či zprava.

Druhý den po příjezdu se vyjíždí do údolí Valsavarenche a z osady Pont nastupuje cesta do nitra Gran Paradisa. Lákají pohledy na ledovce ve čtyřtisícových výškách. Stejně tak úchvatné jsou i pohledy dolů do údolí, odkud se přišlo. Kolem osamělých statků se střechami ze sekaných kusů břidlice se stoupá stále vzhůru. Za kozorožcem horským, který je jedním z cílů putování a národní park jej má ve znaku (viz foto nahoře). Výprava jej nachází a hned celé stádečko, ale až vysoko na horských svazích nad hranicí lesa. Jsou mohutní, někteří dosahují váhy až přes 300 kg a mají rohy přes metr dlouhé, vous pod bradou. Kdysi byli považování za mystická zvířata. Dvacetikilometrová trasa z 1960 m nad 3000 m a sestup na 1666 m končí úspěšně.

Velký svatý Bernard, starý známý průsmyk ve výšce 2474 m, přes nějž pro chtivé výhledů vede silnice, ale také tunel pod ním, vítá výpravu sněhovou letní metelicí i velkou oblačností, ale jen na jeho švýcarské straně. Tedy na té, kde chovají ony známé bernardýny, psy zachránce. Na jejich krk se teprve později dostal na řadě obrázků či fotek soudek s rumem (podle známého českého úsloví: "nejlepší přítel člověka a nese ho pes", že....). Chovná stanice bernardýnů, hotely a hospic, kde nechají poutníka, který prokazatelně dorazí sem pěšky, najíst a gratis i vyspat. Dopravní význam průsmyku poklesl, ale ne turistický. Po rozplynutí mlh pozoruje česká výprava na obzoru jasné obrysy Gran Paradisa, svítícího až sem z ne zas tak velké dáli svou ledovcovou čepicí.

Návštěva horského střediska Courmayeru u ústí tunelu pod Mont Blankem, s pohledem nahoru na vrchol této nejvyšší hory Evropy, ale i na lanovku, kterou se s přestupem dá dojet až do Chamonix, pak trek k vrcholu Mont Chétif (2347 m) se sochou Madonny a k ledovcovému jezeru Miage v údolí Val Venny a další den zase protilehlým údolím Val Ferret s výhledy na nádherně osvětlené vrcholy Mt. Blanku, Grandes Jorasses a další špice Alp - to je na programu následně. Následuje výjezd úzkým kaňonem do městečka Cogne a osady Valnontey, odtud 3 km kognmo, tedy koňmo, do centra Gran Paradisa. Následná dvacetikilometrová trasa s opakovaným několikasetmetrovým převýšením je úchvatná. Sluncem ozářené ledovce, zurčící vodopády, stezka na skalní římse vysoko nad údolím, kterým výprava před chvílí stoupala, a pak znovu kozorožci s dlouhými zahnutými rohy, majestátně se pasoucí na horském pažitu.

Následuje "pokus o dobytí ledovce Rutor", jak zní plán. Po překonání deseti potoků a řek nacházejí putující u posledního jezírka v borovicovém porostu ceduli s přeškrtnutou cestou: "Cesta zrušena". Zřejmě pro její obtížnost, ta se totiž i když značená v mapě už předtím ztratila úplně. Ledovec dobyt tedy nebyl, byl zvolen při zapadajícím slunci ústup a k místu odjezdu doraženo těsně před setměním. Poslední den akce je navštíveno město Aosta, ležící na staré římské strategické i obchodní stezce. Již římský císař Augustus zde roku 25 př. n. l. postavil kolonii Augusta Praetoria pro 3000 vojáků. Po kristianizaci připadla Aosta k Burgundskému království a pak Savojsku. Je zde tedy silný francouzský vliv. Středověké hrady i krásy města především s arkádovou křížovou chodbu v klášteře augustiniánů, působivou vstupní bránu do města zvanou Porta Praetoria a Vítězný oblouk, obdivují statisíce návštěvníků. I česká výprava se byla na to podívat, i když upřímně řečeno nejlíp jim bylo nahoře v kopcích mezi ledovci, vodopády a kozorožci. To bylo něco! Nádhera, na niž se nezapomíná!

Autor: Ervín Dostálek | úterý 14.3.2017 7:06 | karma článku: 0.00 | přečteno: 76x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 186 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 127 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 147 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 76 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 326 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 212 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 520 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 339 Celková karma 8.94 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.