Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 111 Za polární kruh na ostrovy"půlnočního" Slunce norské Lofoty

14. 03. 2017 12:58:00
.nádherným zážitkem je půlnoční západ Slunce, kdy ohnivá sluneční koule se na okamžik kratičce dotkne okrajem horizontu oceánu a hned se zase vyhoupne zpátky a opět stoupá, na Lofotech nezapadá na západ, ale na sever, to je, co!..

Třetími nejpřitažlivějšími ostrovy světa jsou podle National Geographic Lofoty při norském pobřeží. Nalézají se sice hodně na severu, ale i přes svoji polohu na nich vládne poměrně mírné oceánské klima. Leží 100 až 300 km severně od polárního kruhu, tj. mezi 67. a 68. stupněm severní šířky (tedy podobně jako centrální Grónsko nebo severní Aljaška), ale Golfský proud dělá divy, teplý 12 až 14 stupňů podnebí zmírňuje. Jih Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak mimořádnou klimatickou anomálii. Od norské pevniny je souostroví odděleno Vestfjordem, nejvýznamnější ostrovy jsou propojeny tunely a silničními mosty. Je to kolem 80 ostrovů. Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což je starý název ostrova Vestva°goy. Existuje několik způsobů, jak se na ně i přes jejich poměrnou odlehlost, dostat. Nejrychlejší je samozřejmě letecké spojení do hlavního města souostroví - Svolvaeru.

Jiný způsob vyžaduje dopravit se do pobřežních měst pevninského Norska Bodo či Narviku a zde nasednout na pravidelnou převozní loď. Lze využít i lodní společnosti Hurtigruten, která objíždí severním Atlantikem celé pobřeží Norska a na Lofotech vystoupit. Anebo se zúčastnit poznávacího zájezdu po Norsku či celé Skandinávii, který vyvrcholí právě na Lofotech. Ten poslední způsob je zajímavý s možností poznání řady míst, ale náročný na přejezdy autobusem. Vždyť Norsko je svou délkou snad nejdelší zemí Evropy. Eddie, o kterém a jeho cestách tu už delší dobu píšeme, zvolil tu poslední variantu. A nelitoval. Po překročení polárního kruhu se výprava dostala do přístavu Skutvik. Odtud plující trajekt do hlavního města souostroví Lofoty do Svolvaeru má jednu zastávku na malém ostrově Skrova. "Ať tam probůh nikdo nevystoupí", volá průvodkyně. "Nikdo z "našich" naštěstí nevystoupil", říká Eddie.

Na Lofotech je krásné, že nikdy nevíte, v jaké náladě vás uvítají. Jednou jsou majestátní štíty zahaleny těžkým mlhovým oparem a stálé mrholení se slanou příchutí časem promočí i ty nejodolnější oblečení, ale během hodiny je vše jinak - mraky se jakoby zázrakem ztratí, azurově modré nebe dokonale ladí s horským masivem a zelenými loukami a na pobřeží se usmívají červené domečky s všudypřítomnými dřevěnými sušáky na ulovené tresky, zvanými hylery. Jako jeden z prvních popsal své dojmy z Lofot spisovatel Bjoernstjerne Bjoernson v roce 1869, když se k nim přibližoval na plachetnici: "Lofotské pohoří začíná modrat. Nevím co jest krásnější, vidět je z dálky jako tmavě modrou ucelenou hradbu s tisícem věží, blýskajících se na slunci, kam až oko dohlédne, nebo nechat je na sebe působit matoucím způsobem, kdy se jeden vrcholek sklání k jinému před ním i za ním, a noří se ve vodě jako hrající si velryby, nebo křičící ptáci, anebo pomalu se k nim přibližovat a vplout do otevírající se hradby, na které se pomalu zvýrazní každý vrcholek, jenž je divočejší než ostatní..."

"Stejně tak připadaly nám", říká Eddie o prvních dojmech ze souostroví. Lofotské pohoří - Lofotenveggen, je opravdovou dominantou. Hory se táhnou od severovýchodu na jihozápad celým souostrovím a přestože nejvyšší vrcholky měří kolem tisíce metrů, vzhledem k impozantnosti si v ničem nezadají s velehorami, jako jsou Alpy. Strmé štíty ční totiž přímo z mořské hladiny a tím se zdají být mnohem vyššími, než ve skutečnosti jsou. Patří mezi nejstarší hory na světě, vznikaly před mnoha miliony let a jsou vulkanického původu. Základ tvoří syenit, žula, magnetit a rula a typický hornatý vzhled jim vtiskl ledovec. Dnes se někdy mluví o Lofotské zdi. Podle legendy je vytvořil bůh Thor, aby měl dohled na všechny rybáře. Mnoho lofotských vrcholů má svoji vlastní historii - např. Vagakallen je hora okouzlujícího obra.

Po přistání vneoficiálním hlavním městě Lofot Svolvaeru se 4150 obyvateli, nás vítá Svolvaergeita, 569 metrů, tedy nadmořské i absolutní výšky - vysoký štít. Je to hlavní dominanta města a také jeden ze symbolů celého souostroví. Nazývá se Svolvaerský kozel a má dvojitý rozeklaný vrchol a je výzvou odvážlivcům. Ti šplhají na vrchol a pak skáčí z jednoho rohu na druhý. K úpatí hory se dostane každý, ale vydrápat se na "roh" Storhornet nebo Lillehornet představuje cca 40 metrů obtížného lezení a skok mezi rohy, dlouhý 1,5 metru. Vrchol hory byl poprvé zdolán v roce 1910. Eddie, ani nikdo z výpravy, jejímž byl členem, to nezkoušeli. Výprava zamířila do Sildpollnes Sjocamp, kempu na poloostrově s kostelíkem a výhledem na pobřežní hradbu horských štítů nad Austnesfjordem na jednom z větších ostrovů, zvaném Vestva°goy. Druhý den je na programu návštěva Lofotské katedrály v Kabelvagu. Je to největší dřevěný kostel na sever od Trondheimu, do kterého se prý vejde až 1200 sedících návštěvníků. Po většinu roku zeje prázdnotou, plní ho pouze turisté. Jenom v zimě, v tresčí sezóně, jej zaplní rybáři. Další zastávkou je Mořské aquarium. Je sympatické, že v něm jsou vidět pouze živočichové, žijící v okolních mořích, tedy tuleni, ryby, mořští raci, kraby, sasanky, hvězdice, venku leží lebka velryby u obrovské kotvy. Další den se pojede za Vikingy a památkách po nich, potom za rybařením, v očekávání je i jeden z nádherných zážitků, který Lofoty nabízejí - půlnoční západ Slunce, návštěva městečka s nejkratším názvem - A° a nakonec i mořský vír z románů Julese Verna. Tak na to se Eddie a jeho souputníci už teď těší. Takže na těchto stránkách zas příště, jó?

Autor: Ervín Dostálek | úterý 14.3.2017 12:58 | karma článku: 4.30 | přečteno: 114x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 186 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 127 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 147 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 76 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 326 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 212 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 520 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 339 Celková karma 8.94 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.