Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 117 I ředitel školy jel načerno, že se nestydí, podvodník jeden

16. 03. 2017 16:25:46
Po půlnoci se vraceli ze soutěže, chtěli získat lístky MHD, všude zavřeno, v busu se tehdy ještě neprodávaly, vlezli do trolejbusu, přišel revizor, vlastně tři, další den titulek v novinách: I ŘEDITEL JEL NAČERNO, podvodník jeden.

Pokračujeme z předešlého stošestnáctého blogu celé "serie" s názvem MÍSTO BÁJEČNÉ K NAROZENÍ, v němž se zabýváme zážitky i průšvihy jakéhosi Eddieho, který se v sedmnácti letech dostal kdysi dávno z Prahy do Ústí nad Labem a prožívá zde svůj život se všemi jeho radostmi a strastmi. Nyní jsme v momentu, kdy přešel z místa profesora střední školy na čas zpět na školu základní, a to ne na ledajakou. Na tu, co se nachází na okraji města a má převahu žáků romského původu. Minule jsme uvedli, že je to škola zařazená do soustavy škol UNESCO s mnoha úspěchy hlavně v kulturních romských soutěžích, především v tancích a písních. A že jí chválí i vysocí mezinárodní představitelé. Samozřejmě, že se taky něco nepovedlo. Nutno podotknout, že se to netýká dneška, ale stavu na přelomu tisíciletí.

Před lety vznikla v Praze iniciativa, která se jmenovala tuším Škola změny, nebo Nová škola nebo tak podobně či úplně jinak. Ta si dala za cíl pozvednout úroveň žáků podobných škol. O to se různé iniciativy a spolky snaží už léta, ale také (nebo hlavně?) o to, aby z této bohulibé činnosti odčerpaly pro sebe a pro své šéfíky a podšéfíky co nejvíc penízků. Samozřejmě i v nové době se bohulibý záměr spojil s dobrými odměnami pro zřizovatele. Součástí projektu byl i pokus doučit ty žáky, kteří nedochodili základní školu. A zajistit jim nejen vyučení, ale na určitou dobu i práci. Takže se spojila základní škola, učiliště řemesel, úřad práce a skupina pražských organizátorů s tím, že škola nedomrlé studenty doučí, učiliště je poté převezme, oni se vyučí zedníky, tesaři, truhláři či instalatéry a budou mít pak úřadem práce zajištěnu práci tak na dva roky - a pak se musí starat už sami. Takže pro ně šest,ještě jednou opakuji dlouhých šest, kromě povinnosti se učit, zajištěných let. Vše začalo mohutně, bombasticky, s barnumskou reklamou v médiích. Články v novinách, propagace a přihlášených, mnohdy ale jen do seznamu napsaných, bylo ke stovce. Ve výuce bylo např. domácí účetnictví, jednoduchá matematika, německý jazyk, počítačová gramotnost, ale i tělesná výchova apod. Původní snaha, snad na začátku nějaká byla, a zájem, postupně slábly. Studenti, nebo vlastně ještě už trochu starší žáci nejvyšší třídy základní školy, postupně místo hodiny němčiny raději hráli v šatně na kytaru, nebo si šli zakouřit, na tělesnou výchovu je nebavilo nejen se převléknout, ale ani se nějak fyzicky unavovat, na počítačích by hráli snad jen hry nebo se dívali na porno, apod.

Projekt, v němž se platilo vyučujícím několik set korun na hodinu, a ty nebyly jako součást jejich domácího rodinného rozpočtu rozhodně špatné, a ti co to řídili, dostávali odměny tisícové a ti co to zastřešovali v Praze, kteří takových škol měli na starosti zřejmě několik, o tom radši nemluvit. Jak to dopadlo? Projekt asi zákonitě, zkrachoval. No zkrachoval - jak se to vezme. Autoři a vedoucí na hodně a lektoři akce si na nějaký ten peníz přišli. Z celkového počtu původně přihlášených - ke stovce, jich absolvovalo možná pětina. Ale asi ani to ne. Absolutorium získalo jen několik jedinců, ti postoupili k dalšímu bodu projektu, jestli ale někdo z nich se doučil řemeslu, nebo dokonce začal pracovat v oboru, to tedy nevím, možná ano, možná spíš ne, miliony korun byly ale využity. Ale kým a jak.

Podobných akcí a snah je, myslím, v republice nepočítaně. Snaha pozvednout minoritu, která je v některých místech majoritou, musí mít ale pevné mantinely. Prostě známá metoda cukru a biče. Pracuješ, učíš se, posíláš svoje děti, tak jak máš, do školy - ano, to je normální, dostaneš, na co máš nárok. Neděláš to - dostaneš, samozřejmě jen v přeneseném slova smyslu - to tak, aby někdo si náhodou nemyslel něco o tělesných trestech či případně rasismu - přes prsty, nebo snad přes držku? To samozřejmě né! Ale je třeba makat na tom, aby se nestala pravdou, což se stává, slova jednoho z Eddieho žáků a dosti inteligentního, který získal (za pomoci svého učitele) třetí cenu v celém kraji mezi všemi školami bez rozdílu v ekologické soutěži za práci o rybím přechodu pro lososy na střekovských labských zdymadlech, se všemi údaji, nákresy, výpočty, fotografiemi a grafy. Tohoto chlapce chtěl Eddie povzbudit k práci pro lepší výsledky ve studiu, že by mohl snad se přihlásit na střední školu a získat maturitu. A co on na to? "Já stejně nikdy pracovat nebudu, vždyť vaše daně, z nichž dostáváme podporu, ty mi k životu určitě postačí." Negeneralizujme - jiný žák Eddieho na tu střední školu šel, ukončil ji maturitou a studuje na pedagogické fakultě na učitele. Tož Vávro, mudruj!

Ještě ke slovům k nadpisu tohoto blogu. Pan ředitel školy byl velký aktivista. Pořádal všelijaké akce, třeba pro svoje učitele a další pracovníky školy zájezd do sklípku na jižní Moravu, kde to pod Pálavou při vínu, porcování prasete a cimbálovce bylo moc pěkné (viz foto nahoře) , pro žáky soutěže a akce. A jezdil se svými pappenheimskými, stoprocentními Romy, tedy vlastně cikány, proč to vlastně obalovat, ne?, i na festivaly, soutěže, folklórní slavnosti a přivážel odtud ceny. Jednou se vraceli odněkud z Moravy v pozdních nočních hodinách. Spokojeni, nadšeni, získali tam první místo, zlatý pohár! V té době neexistovaly ještě automaty na jízdenky na hromadnou dopravu a ani ty jízdenky neprodávali ve voze. Po půlnoci byly trafiky a krámy zavřené, lístků se nikde nemohli domoci. Přijeli kolem půlnoci na hlavní nádraží. Co teď? Snažili se je získat, ale marně.

Řeknete si, bystrý ředitel je měl mít koupené dopředu, že... Neměl. A tak nakonec - děti bylo třeba doručit jejich rodičům - vlezli všichni do trolejbusu, bylo jich kolem třiceti, jak se říká, načerno. Stala se nevídaná věc - v tuto podivnou hodinu, po půlnoci, přišel revizor. Vlastně tři. A všechny nastoupivší legitimovali. Samozřejmě pokuta. Oprávněná. A druhý den, tedy vlastně až třetí, bylo přece už po uzávěrce novin, se objevil v krajském novinovém plátku obrovský titulek: "I ŘEDITEL JEL NAČERNO!" Za dobrotu, na žebrotu, říká se. Ředitel, který se o své "ovečky" stará, jak jen může, byl máchán v médiích ještě hodně dlouho. A mnozí se mu smáli: "To mu patří, že se o ty černé tak stará!", volali někteří. Ale nebylo to od nich rozhodně hezké. Ale lidi si kvůli bulvární zprávě noviny o to víc kupovali. Vždyť to je cílem novin - co největší odběr. Za jakoukoliv cenu. I televize - sledovanost. Přece ředitel, a načerno... Že se nestydí... Podvodník jeden!

Autor: Ervín Dostálek | čtvrtek 16.3.2017 16:25 | karma článku: 3.93 | přečteno: 111x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 66: Na rybníku Chmelař u Úštěku řádí v létě piráti (ne z Karibiku)

Jezero nebo rybník? Název jezero je pojem, který se všeobecně ujal jako v případě blízkého Máchova jezera. Jde však o vžitý omyl, jde o rybník. Sypaná hráz 400 m dlouhá zvedla hladinu, která má 67 ha plochy a dvě upravované pláže.

28.5.2017 v 8:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 65: Vulkanická rezervace Lovoš s dvěma vrcholy a bohatou historií

Lovoš je dvouvrcholový vulkanický kužel Českého středohoří, z něhož je nádherný kruhový výhled na všechny strany, navíc tu rostou cenné chráněné a zároveň krásné druhy rostlin a na vrcholu je útulná turistická chata s občerstvením

27.5.2017 v 7:55 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 106 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 64: Panorama Českého středohoří a zákruty Labe z rozhledny Varhošť

Z rozhledny Varhoště (639 m), neovulkanického kopce z nefelinitu ve východní části Českého středohoří nad řekou Labem, je za příznivé situace (alespoň částečně neolistěné stromy) vidět i 8 zákrutů Labe a vrcholy Českého středohoří

26.5.2017 v 12:56 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 287 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 63: Vůbec nejseverněji položeným českým městem je Šluknov

V kraji vonících strání, zlatavých lánů polí, divokých lesů a zapomenutých vesnic s baculatými kostely leží přirozené centrum jednoho ze dvou severních výběžků Čech s krásným sněhobílým zámkem a řadou tajemných příběhů...

26.5.2017 v 7:11 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 145 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Na úřadě (vymyšleno podle neskutečných událostí)

Vezměte si prostě bezvýznamně obecní úřad v bezvýznamném městě a máte příběh. Nastoupila tajemnice. Ne do auta, ne do výtahu, ale do funkce. Tu funkci potřebovala, jsou lidé, kterým bez funkce selhávají funkce.

27.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 31.91 | Přečteno: 1538 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 122 | Diskuse

Dita Jarošová

Dítě na dlani...

Byla jsem svědkem nečekané podivné události: Do skupinky dětí vkročila třináctiletá dívka s "panenkou" lidského embrya ve dlaních. Dalo by se to nazvat jako velmi emotivní chvíle. Děti se zachovaly různě, byly hlavně zvědavé...

26.5.2017 v 19:41 | Karma článku: 14.64 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 169 | Diskuse
Počet článků 270 Celková karma 6.17 Průměrná čtenost 131

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.