Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 120: V exotickém ráji na ostrově věčného jara Madeiře s Adélou

17. 03. 2017 16:27:27
.Výborná houslistka po JAMU Adéla, pracovní místo v Brně nesehnala.Přihlásila se na konkurs madeirské filharmonie, nic nepřicházelo.Odjela tam bez pozvání - buď dovolená, nebo místo.Vzali ji a dělá zároveň i průvodkyni. Výbornou..

Znovu se na čas vracíme k Eddieho cestám. Tentokrát na souostroví, ležící západně na stejné zeměpisné šířce jako africké Maroko, dříve ráj velryb a velrybářů, odkud tenkrát v posledních letech středověku definitivně odplul bájný Kryštof Kolumbus na západ k Nové zemi, o které ještě nevěděl, že ten nově objevený světadíl se bude později nazývat ne po něm Kolumbie, ale podle Amerigo Vespucim, Amerikou. Podíváme se na jeho hlavní ostrov Madeiru, místo úmrtí a věčného odpočinku posledního českého krále, ale i rodiště asi současně nejslavnějšího fotbalisty světa Cristiana Ronalda. Na ostrov několika přídomků - Ostrov věčného jara, či Exotický ráj, patřící jako součást Portugalska do Evropské unie a dost z ní vytěživší.

Jeho nestále mírné teploty (ne na nejvyšších vrcholcích, kde bývá i sníh), pestrobarevná nádhera květů a jarní teploty uprostřed zimy, z něj dělají pro Evropany i Američany zvláštní turistický cíl. Souostroví tvoří hlavní ostrov Madeira, od něj 40 km vzdálený menší ostrov Porto Santo, kde se Kolumbus oženil a zplodil potomka,, na dohled přírodní rezervace ostrovy Desertas a ještě jedna skupina ostrovů vzdálených 250 km. Mezi nimi a Madeirou je 20 km široká úžina, kterou proplouvají lodě do Evropy a kudy pravidelně táhnou velryby, což bylo před vstupem Portugalska do EU základem zdejšího lovu a jejich zpracování. Velryby se dají spolu s delfíny i dnes pozorovat. Eddie toho také samozřejmě využil.

Dohromady na Madeiře žije přes čtvrt milionu lidí, ale za rok sem přijede přes milion turistů. Málokterý ostrov o rozloze pouhých 800 km2, dlouhý přes 50 a široký přes 20 km se může pochlubit tak rozmanitou škálou krajinných typů. Strmé pobřeží - např. útes Cabo Girao je vysoký téměř 600 m(!), zelená údolí a svahy hor, starodávný vavřínový les, impozantní horské vrcholky dosahující výšky téměř 2000 m - dost často v oblacích, rozvětvená síť kanálů přivádějících vodu, tzv. levadas, která byla budována ještě v době otroků, krásná města i doteky historie, to vše i výprava, jejímž členem byl Eddie, zde nalezla. Jeho cesta sem, na rozdíl od první Kolumbovy výpravy, kdy se tu velký objevitel zastavil na té své první při hledání své cesty do Indie západním směrem, trvala Eddiemu letadlem čtyři a půl hodiny.

Kolem vzniku Madeiry kolují legendy, že je snad pozůstatkem pevniny, která spojovala Evropu a Ameriku, další vypráví o Madeiře, coby bájné Atlantidě, kterou zmiňoval už Platón. Realita je ovšem také zajímavá - Madeira je sopečného původu a je stará "pouze" několik miliónů let. Byla sice známa již starým Římanům, ale poprvé se objevila na námořní mapě v roce 1351 pod názvem Isola di Legno, neboli Dřevěný ostrov. Na počátku 15. století přistáli na ostrovech portugalští námořníci a zabrali souostroví pro Portugalsko. A hned poté portugalský princ Jindřich Mořeplavec (Henrik Navigator), duchovní otec všech portugalských námořních výbojů do světa, nechal přivézt z Kréty na Madeiru první rostliny vinné odrůdy malvaz a Funchal se stal jediným hlavním městem. Začátkem 18. století navázalo Portugalsko obchodní vztahy s Anglií a v důsledku toho získala Anglie též kontrolu nad ocbchodem s vínem na Madeiře. V roce 1960 došlo k otevření letiště na sousedním menším ostrově Porto Santo a o čtyři roky později zahájení provozu na letišti Santa Catarina na Madeiře. V roce 1976 získala Madeira zvláštní status autonomní oblasti v rámci Portugalska a o deset let později spolu s ním vstoupila do EU. Na přelomu tisíciletí bylo madeirské letiště, z něhož se startuje z pylonů nad mořem, rozšířeno a začala se s přispěním EU budovat rozsáhlá síť rychlostních silnic s obrovským množstvím tunelů. Madeira se stala významnou turistickou destinací s kvalitními hotely a službami pro návštěvníky. Více než šedesát procent obyvatelstva dnes pracuje právě pro cestovní ruch!

Jedním z průvodců po ostrově, tedy v podstatě tím hlavním, byla Adéla. Ta tu žije už několik let. Je absloventkou JAMU v Brně, výborná houslistka, ale pracovní místo u nás nesehnala. Kamarádi ji upozornili na konkurs, který pořádala madeirská filharmonie. Napsala tam a přihlásila se. A když dlouho nepřicházela z Ostrova odpověď, rozhodla se, že na Madeiru dorazí bez pozvání. Buď ji vezmou, nebo si udělá týden pěkné dovolené. Přijela, viděla a jak se říká, zvítězila. Zahrála a vzali ji na místo první houslistky. Žije zde, ale vyskakovat si, jak říká, nemůže. Je mladá a její plat zatím není ještě takový, aby mohla být bez starostí. Bydlení, doprava, telefon i internet, voda i elektřina, něco stojí (topení moc ne - moc, tedy skoro vůbec, se zde netopí). I jíst se musí. A tak Adéla hraje v orchestru, odpoledne učí v hudební škole děti a ve volných chvílích působí jako průvodkyně cestovního ruchu. A dobře, o tom se Eddie a jeho výprava mohli přesvědčit na vlastní kůži. Provedla je totiž těmi nekrásnějšími místy Ostrova. Ale o tom zas příště, jó?

Autor: Ervín Dostálek | pátek 17.3.2017 16:27 | karma článku: 2.96 | přečteno: 107x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 186 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 127 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 147 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 179 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 3.45 | Přečteno: 76 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 326 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 212 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 519 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 323 | Diskuse
Počet článků 339 Celková karma 8.94 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.