Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození- 127: "Našlapujte opatrně, šlapete po mých snech" - Zelené Irsko

20. 03. 2017 7:16:34
Pět šestin 3. největšího ostrova Evropy, jímž Irsko je, tvoří Irská republika, člen EU, zbytek Severní Irsko, část Velké Británie. Rozdíl pro někoho jediný, na severu libry, v Irsku euro, rozdílů je víc, ale zelené je Irsko celé..

"Našlapujte opatrně, šlapete po mých snech", to jsou slova vyrytá na hrobu legendárního irského básníka Yeatse v Drumcliffe, kde se Eddie s výpravou zastavili na hřbitově s mniha krásnými keltskými kříži. Jejich tvar a vizáž dokumentuje, jak patron Irska sv. Patrik, "narouboval" křesťanství na původní keltské náboženství. Kolem vrchu Belbuben vjíždí

Češi do města Sligo. Prší, ale vedle kempu ve Strandhillu je The Strand Bar a Restaurant. Tam se před deštěm večer Eddie s partou uchýlili. Čepují zde řadu piv, samozřejmě i Guiness, hraje místní hudební skupina s kytarami, bubínkem, ale i harfou, kouřit je v celém Irsku v hospodách striktně zakázáno pod pokutou na naše peníze několika tisíc korun, takže před vchodem je vždy hrozen návštěvníků, kteří se natěsno druží u svých cigaret a hovorů. Zvláště když prší tam může být, odmyslíme-li si množství dýmu tam nahromaděného, příjemně útulno. A příjemně i těsno, tedy samozřejmě, jak pro koho.

Pět šestin třetího největšího ostrova Evropy, kterým Irsko je, tvoří Irská republika, která je stejně jako ještě chvíli i sousední Velká Británie a její součást Severní Irsko, členem EU. Rozdíl je pro někoho možná jediný - v Severním Irsku se platí librami, v Irské republice eurem. Ale těch rozdílů je samozřejmě víc, když krajina a příroda je takřka identická. Irsko je totiž celé tak říkajíc zeleným ostrovem. Zelená barva převládá všude. Louky, pastviny, svislý pruh na vlajce, znak, čtyřlístek jako symbol této země, dres fotbalové reprezentace (Eddie si jej zakoupil k nošení doma na ulici) - to vše je zelené. A krásné. Eddie jede Irskem od severu na jih a pak do metropole Dublinu. I když počasí není úplně nejlepší - mírný deštík je skoro pořád. Podnebí mírní blízkost Atlantiku a jeho Golfského proudu. Nikde výprava ani uprostřed léta nezažila vedro k zalknutí, ale ani zimu, že by museli do svetrů. Do Irské republiky vjeli za severoirským Londonderry, kterému ale Irové říkají jen Derry.

Proti Severnímu Irsku - součásti britského království, se změnily kromě měny pouze dvě věci Po silnici se nejezdí vlevo jako na severu, ale vpravo a na stožárech nevlaje Union Jack, ale zelenobílooranžová irská vlajka. Krajina zůstává stejná. Výprava vyjíždí ke staré pevnosti Grianan of Eileach. Po výstupu na hradby se kochají účastníci i Eddie dalekými výhledy, jak na zálivy Atlantiku, tak daleko na jih do irského vnitrozemí. Šířka hradeb 4 metry, výška 5, pevnost patřila klanu O ́Neilů, dohlednost 80 km a je vidět i nejsevernější bod země. Poté se jede na jih kolem vodopádu u jezera Glencar a na obzoru se objevuje bájná hora Belbuben, kde prý druidové, keltští duchovní, provozovali kdysi své reje. V městě Donegal je hrad, v exkluzívním obchodě sleduje Eddie, jak tká chlapík na starém stavu po staru irský tweed z ovčí vlny.

Další krásný výhled je ze zvláštního kopce Knockarea (foto nahoře) s hrobkou bájné keltské královny Maewe, která byla silnou soupeřkou králů a často je prý porážela v boji. Dole pod kopcerm v Carrowmore je louka plná megalitických památek, především dolmenů. Toto slovo z keltštiny skrývá prehistorickou megalitickou stavbu z velkých pravidelných kamenných bloků, někdy gigantických rozměrů, patrně zbytek vnitřního prostoru pohřebních mohyl. Je jich tu hodně a příchozí si o nich nechávají podrobně vyprávět od místního učitele a zároveň odborného průvodce Patrika. To je prehistorie. Následně v poutním, tedy už křesťanském, městě Knock, kde se údajně roku 1879 zjevili dvěma dívkám sv. Josef, Maria a Jan Evangelista, navštěvuje výprava spolu s množstvím poutníků chrám. Všude plno květin, církevních obřadů, suvenýrů a tak rychlý úprk do přírody je pro Eddieho kýženou záchranou.

Autor: Ervín Dostálek | pondělí 20.3.2017 7:16 | karma článku: 0.00 | přečteno: 67x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 102 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 137 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 173 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 203 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 348 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 248 | Diskuse

Dita Jarošová

Svědkem doby...

Být svědkem doby znamená být pozorovatelem, nebýt lhostejným vůči okolí, vyjadřovat se k problémům a všímat si spojitostí.

22.9.2017 v 20:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Martin Hatala

Nešla bys na pivo?

Už delší čas jsem ji sledoval. Jak se koupala, jak se opalovala, jak si mě vůbec nevšímala. Přesto jsem ve své pozorovatelské činnosti nepolevoval, nepřestával si přát, aby se aspoň jednou podívala mým směrem, jednou jedinkrát na

22.9.2017 v 12:43 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 792 | Diskuse
Počet článků 338 Celková karma 8.77 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.