Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na Stonehenge narváno,krásu megalitů ORKNEJÍ ale lze vychutnat v klidu jen za svistu větru

10. 09. 2017 12:45:49
Vychutnat mýtickou zvláštnost nejpůsobivějšího kruhu menhirů Ring of Brodgar a vidět jak pradávní lidé uměli orientovat vchod do hrobky v mohyle tak, že sluneční paprsky jím pronikly jen jedinkrát za rok v době zimního slunovratu

ORKNEJE - souostroví kousek na sever od pevninského Skotska. Těšíme se tam. Na krajinu, ležící

jen několik metrů nad mořem, na pozůstatkystaveb lidí prehistorických kultur, na volnost a útěk z civilizace, na poznání života lidí, kteří se sem, pro nás nepochopitelně, už kdysi dávno stěhovali. Na trochu zvláštní jazyk - je to angličtina , ale s pozůstatky jazyka norse, někde i skotská gaelština. A hele -Orkneje se už vynořují z mlh - blížíme se tam. Vítá nás Hojský stařík, vysoká skála blízko pobřeží.

Přistáváme po přeplutí 11 km od skotské pevniny z přístavu Scrabter se Scotish Ferries na Orknejích v přístavu Stromness. Souostroví je cca 80 km dlouhé a 47 km široké a skládá se z více než 70-ti ostrovů, z nichž jen 20 je obydlených. Spolu se Sheltlandy tvoří Orkneje tzv. Severní ostrovy (angl. Northern Isles). Největším ostrovem je Mainland, na němž leží i správní středisko Orknejí Kirkwall. Po přistání v největším přístavu Stromness budujeme tábor v kempu blízko přístavu. Místy to tu vypadá jako na nádraží, kolem nás stále připlouvají a odpouvají velké i malé lodě s různě silným troubením a hlukem. Ale ještě nikdy jsme takhle blízko lodního provozu nespali.Pro zajímavost - v přístavu Stromness, kde stejně jako my, přistál v roce 1780 známý kapitán Blight.

(Čím známý? No jen si vzpomeňte! Tím jak převážel sazenice chlebovníku na ostrovy do Tichého oceánu, kde se mu tam na Tahiti vzbouřili jeho námořníci, kterým se tam tak zalíbilo, že "milého" přísného Blighta vysadili na záchranný člun - jolu a poslali jej na moře s tím, že od něj budou mít nadosmrti pokoj. Ale neměli. Kapitán Blight (znázorněný dole na kresbě ofotografované v muzeu)

zázračně připlul s několika lodníky až do jihovýchodní Asie, dostal se do Londýna, kde svědčil u soudu, který vzbouřence poslal na šibenici. Ale ne všechny. Někteří s lodí Bounty odpluli k Jižní Americe a u nejodlehlejšího ostrova Pitcairn uprostřed Pacifiku zakotvili, svou loď zapálili, aby je už nikdy nenapadlo se vracet do civilizace a založili zde s půvabnými Polynésankami rodiny. A když v dalším století se na ostrově vylodila jiná posádka, našla zde generaci lidí, majících snědou, ale ne úplně tmavou pleť. Byli to potomci vyloděných námořníků ze "vzpoury na lodi Bounty" a jejich polynéských manželek (?). To vše jen pro vysvětlení a připomenutí, kdo to byl Blight, který se jako my, vylodil na Orknejích).

Nejdříve vyrážíme do města, na schodech kostela pojídám s chutí britskou specialitu fish and shipps, tedy výborně usmaženou rybu s hranolky, zcela, jak máte třeba i Vy zkušenost, bez kostí, s bílým, moc chutným masíčkem. A pak se jdeme i vykoupat do trochu studeného moře. Studeného? Není to tak hrozné, vždyť to zde vysoko na severu stále ještě otepluje Golfský proud.. Pláže nejsou nijak písčité, spíše žádné, dno pokrývají vodou neustále obrušované oblázky. A obloha je kupodivu modrá, neprší, a to tady není pravidlem. Pak navštěvujeme i skanzen orkneyské vesnice (snímek nahoře).

Hustota obyvatelstva na Orknejích není nijak vysoká, žije zde kolem dvaceti tisíc obyvatel. V těchto zdánlivě nehostinných končinách lidé již od nepaměti nalézali bezpečná útočiště. Byl zde kvalitní kámen jako stavební materiál a dostatek přírodních zdrojů k obživě. Úrodnou půdu i hojnost ryb v moři ohřívaném Golfským proudem. Mezi ostrovy se nachází vodní plocha zvaná jako Scapa Flow, která byla hlavní základnou Royal Navy za obou světových válek. Na ostrovech jsou jedny z nejstarších a nejzachovalejších (asi proto, že zas taková návštěvnost zde není) neolitických památek v Evropě.

První uvedl jména ostrovů starověký geograf Claudius Ptolemaeus. Nazval je Orcades, Keltové jim říkali Insi Orc (Orkské ostrovy). Norští Vikingové, kteří se sem dostali, je nazvali Orkneyjar (orc či orkn - společné moře, ey - ostrov), v angličtině pak zkráceno na Orkney. Nejstarší neolitické osídlení je z let 3500 př. n.L. V době železné se sem dostali Piktové, největší nepřátelé římských legií dobývající od jihu Británii. V 9. století tito byli vypuzeni Nory, ale už v 6. století sem irští misionáři přijeli šířit křesťanství. Dostatek úrodné půdy na rozdíl od Norska byl příčinou stěhování Norů na Orkneje. Ti poté přemohli i Vikingy, kteří si zde udělali svoji základnu pro své pirátské výpravy. V roce 875 norský král Harald I. přemohl piráty a připojil Orkneje spolu se Shatlandy k Norsku.

V polovině 15.století byly ostrovy zastaveny králem Dánska a Norska Kristiánem I.jako záruka za věno jeho dcery Markéty, zasnoubené Jakubu III. ze Skotska, ale jelikož věno nebylo nikdy vyplaceno, ostrovy propadly skotské koruně. V obou světových válkách se Orkneje staly hlavní základnou britského námořnictva. Největším ostrovem je Mainland a ten jsme si celý projeli. Ostrov má malou nadmořskou výšku, útesy jsou jen na západě a severu. Severní skupina orkneyských ostrovů je nejrozlehlejší a skládá se z mnoha středně velkých ostrovů. propojených s Mainlandem trajekty. Co se týče hospodářství Orknejí, jednu dobu byl zde významný prodej vlny, na konci 18. století byla vlna nahrazena lnem. Obnovený byl rybolov zaměřený především na sledě a tresky. V posledních letech nabyly na významu i jiné činnosti než tradiční zemědělství a rybolov, jedná se především o turismu, výrobu nápojů, klenotnictví, výrobu pleteného zboží, jiná ruční řemesla a přepravu ropy přes terminál Flotta.

Většina turistů přijíždějících do Velké Británie zná Stonehenge, málokdo však ví, že mnoho menhirů

najde i na Orknejích. Nejpůsobivější je Ring of Brodgar (vlevo část na mé fotografii), kruh o průměru přesahujícím sto metrů. Na je ho obvodě původně stálo šedesát kamenů, z nichž dnes zbylo pouze třicet šest, některé jsou povaleny. Z jiných zůstaly po třech a půl tisíci letech jen úlomky . Není zcela jasné k jakému rituálnímu účelu místo sloužilo, jeho význam je ale nepochybný. Na rozdíl od Stonehenge, kde je neustále plno návštěvníků, my jsme si mohli vychutnat mýtickou zvláštnost tohoto místa jen za svištění větru.

Nedaleká mohyla Maeshowe, sedm metrů vysoký pahorek o

průměru třiceti pěti metrů, zvenku porostlý trávou, skrývá největší památku celého souostroví. Je jí prostorná klenutá hrobka pětimetrových pilířů z vertikálně postavených plochých kamenů a závěrným kamenem volně se pohybujícím na kamenném pantu

z doby více než tři tisíce let před naším letopočtem. Lidé tehdejší doby dokázali vchod do hrobky orientovat tak, že (a to jedině!) v době zimního slunovratu

proniknou sluneční paprsky vchodem až na protilehlou stěnu, což je možno viděti i na internetu (www.maeshowe.mypage.org). V hrobce najdeme i vikinské runové nápisy a pozdější křesťanský kříž, který tam zanechali další návštěvníci.

Podívali jsme se i do pravěké vesnice Skara Brae, která je starší než egyptské pyramidy, a kterou než byla náležitě upravena odkryla blízko pobřeží jedna z velkých bouří Atlantiku. Nejfotografovanějším útvarem orknejí je však skalní věž Hojský stařík (Old Man of Hoy), stojící

osamoceně nedaleko břehu. Při přiblížení se trajektu bouřlivým průlivem Pentland Firth k červenohnědým útesům ostrova se vynořuje z mraků. A je také tím posledním, co jsme při návratu z Orknejí na velký ostrov Británie, tedy na sever Skotska, ze zajímavého souostroví Orkneje viděli. Čeká nás ještě severní Skotsko a pak další zajímavosti na východním pobřeží nejdříve Skotska a pak i Anglie. Pobřežní útesy, zámky, hrady, pak i hlavní město Skotska Ediburgh a nakonec obrovský balvan u Jedburgu, který má na naší straně nápis Scotland a na druhé už England. Ale to je ještě daleko před námi, že...

Autor: Ervín Dostálek | neděle 10.9.2017 12:45 | karma článku: 6.69 | přečteno: 108x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 102 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 137 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 173 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 203 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku I.

Zemi, kterou jsem si letos vybral, jako cíl dovolené se stalo Řecko, které je považováno za kolébku naší evropské civilizace.

23.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 152 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Loučení. S létem

Mám takový zvyk, že poslední den u moře nejdu do vody. Ani do bazénu. Loučím se s destinací výhradně na suchu. Poslední foto – a pak už jen vzpomínání.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.99 | Přečteno: 156 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 102 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 12: Do ZABAJKALSKÉHO národního parku a k termálním pramenům

Ptačí ráj, termální prameny, "zrychtovaní" přátelští rybáři nabízející nám nachytané omuly, přírodní rezervace, již zakládal Čech, a v níž šlo hlavně zachránit vzácné soboly, když kdysi jejich kůžemi Carské Rusko platilo i Evropě.

22.9.2017 v 7:11 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 137 | Diskuse

Jaroslav Kašíkjaroslav

Kudy, kam?

Nejenom psaním živ je člověk, ale i prací na zahrádce a k tomu je jarní a letní období přímo ideální. A není od věci připravit i povyražení, za které cesty do Norska považuji.

22.9.2017 v 5:41 | Karma článku: 3.59 | Přečteno: 121 | Diskuse
Počet článků 338 Celková karma 8.76 Průměrná čtenost 158

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.