Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místo báječné k narození - 121: Na"carros de cesto"-suchozemských saních, dolů do Funchalu

18. 03. 2017 7:13:45
Replikou lodi Kryštofa Kolumba Santa Maria za delfíny, lanovkou do největší botanické zahrady Jardim Tropical Monte Palace, k doškovým domkům do Santany, na vyhlídku Miradouro nad Údolím jeptišek, k soše posledního českého krále..

Eddie přiletěl na Madeiru. Z matičky Prahy to sem trvalo čtyři a půl hodiny. Už v minulém blogu bylo prozrazeno, že průvodkyní výpravy je zde Češka, tedy spíš Moravanka, Adéla z Brna.Ta v metropoli jižní Moravy ukončila absolutoriem vysokou školu Janáčkovu akademii múzických umění, ale pracovní místo, i když je výborná houslistka, nesehnala. Ale konkurs do madeirské filharmonie - ten jí vyšel, vyhrála jej. Kromě účinkování v orchestru dělá ve volném čase průvodkyni turistů. Nejdříve vzala výpravu s Eddiem do hlavního města Funchalu, jinak řečeného Malého Lisabonu. Má 130 000 obyvatel a je krásné. Eddie zde poznal tři pevnosti. Ty museli Portugalci na všech místech, která kdysi dobyli, rychle pro jejich obranu vystavět. A i když je Madeira portugalským územím se zvláštním statusem a samozřejmě součástí Evropské unie, pevnosti zůstaly. Snad se k obraně či boji hodit už nikdy nebudou. Žlutě omítnutá je Fortaleza de Sao Tiago na pobřeží, kde Eddie vystoupil s druhy na střešní terasu s pěkným výhledem, druhá je Fortaleza do Pico, dnes budova vojenského námořnictva na skále uprostřed města s nádherným výhledem do všech stran a třetí pak Fortaleza do Sao Lourenzo u hlavní městské třídy a promenády na pobřeží, dnes rezidence ministra a vojenského velitele s potřebným zabezpečením.

V uličkách starého města vznikla z historických domů řada restaurací, kavárniček, barů a občerstvoven různých názvů, Eddie zašel do Restaurantu Mozart, styylově vyzdobeného. Nad ulicemi projíždí lanovka na vrch Monte k největší botanické zahradě - těch je tu ale několik. V tržnici Mercado dos Lavradores mají všechno, ale nejvíc ovoce a květin, z nichž vynikají především typické ostrovní - strelicie. Širokou třídou obklopenou modře kvetoucími stromy se dá dostat k Blandyům. To je totiž nejvýznamnější místní firma, vyrábějící a prodávající proslulé víno Madeira. Jde se samozřejmě na ochutnávku, po níž následuje zakoupení tří lahví tři roky starého moku. Mají tu samozřejmě i pěti, deseti, či dvacetileté i starší, ty ale už stojí tzv. majlant. Na dvoře sudy, uvnitř lisy, na stěnách obrazy, pěkné. Kolem sochy Cristovao Colombo (Kolumbus) a kolem hlídaného sídla prezidenta Madeiry, se jde ke kasínu v podobě trnové koruny architekta Niemayera - to je ten, co projektoval hlavní město Brazílie. Slušná vycházka končí u sochy rakouské princezny Sisi, která se zde léčila. Pak už se výprava autobusem noří do tunelů, kterých je tu, postavených z grantů EU, přehršle, přesněji několik stovek kilometrů.

SANTA MARIA DE COLOMBO (horní foto) je replika Kolumbovy lodě, s níž objevil Ameriku. Jde se na ni, s vlnící se brázdou za lodí se postupně vzdaluje výprava od Funchalu a blíží se k jednomu z nejvyšších evropských útesů, přes 600 m vysokému Cabo Girao. Před lodí je ještě skupina menších lodí a katamaranů, které poplouvají z místa na místo a sledují jako stopaři hejna delfínů, kteří stále mění svá rejdiště. Najednou jsme u nich - Eddie fotí jako divej, snaží se je zachytit ve vzduchu, což není nejlehčí. Ale daří se to. Ve středu se jede východní okruh. Prudké stoupání a už z dálky je vidět obrovský radar na vrcholcích Madeiry na Pico do Arieiro (1810 m). Modré hřebeny hor se táhnou na obě strany, na vysokohorskou túru nastupují skupiny "horských vlků", vidět je oceán, také na obou stranách ostrova, na severní straně se moře v dáli značně vlní, když se jím valí mořský proud rychlostí 10 až 15 km za hodinu, ale není to proud Golfský, jak si mnozí mysleli, ale Severoafrický. A ten pak pomáhá po splynutí s Golfským o něco víc na severu ovlivňovat podnebí celé Evropy, coby její tepelný regulátor.

RIBEIRO FRIO, je přírodní park se sádkou pstruhů, kteří biologicky čistí přírodní kanály vody, tedy levady. Je to místo pod patronací UNESCO. S krásnými stromy, zahradou a sádkou ryb. A poblíž je i market a hospoda. V baru JOHN ́S PONCHA výprava okouší poprvé pončo, alkoholický nápoj z ovoce. Kolem je plno turistů, kteří putují po specialitě místního turismu - tedy po levádách, dříve přírodních kanálech, které vedou vodu na hodně vzdálená místa. A na hlavách mají ti turisté tady zakoupené místní pestrobarevné pletené čepice jakoby s anténkou. I česká výprava neodolá a vyráží jenom krátký úsek po levádě směr BALKOES (Balkóny), na krásný výhled. Městečko SANTANA, to je to z prospektů a katalogů cestovních kanceláří s krásnými květy, především streliciemi a domky s doškovou střechou. Poloostrov Sao Lourenco už je na konci ostrova. Další den se Eddie s partou rozhodli, že navštíví některou z mnoha botanických zahrad Funchalu. A vyjíždí lanovkou do té největší JARDIM TROPICAL MONTE PALACE. Nádherná zahrada se všemi druhy rostlin a květů. A také s hlavní cestou lemovanou soustavami porcelánových kachlí - azuléjos, asi třiceti, znázorňující dějiny Portugalska, jeho krále, bitvy, povstání a pod. V půlce cesty se nachází pavilon expozice nerostů z bývalých portugalských kolonií, tedy hlavně z Brazílie, Angoly, Mozambiku, indického Goa i z Madeiry. A ne nerosty ledajaké. I půlmetrové korundy, acháty, turmalíny, topasy aj. Nádhera. Venku pak z výšky v dálce jsou vidět do přístavu ve Funchalu připlouvající obrovské šífy z Evropy či Ameriky, ale i Santa Maria de Colombo, s kterou byl Eddie předevčírem za delfíny a velrybami.

Městečko CAMARA DE LOBOS, v překladu Útulek mořského vlka, kde se loví slavná espada, jeden ze dvou národních madeirských národních pokrmů. Podává se s banánem, tedy ryba tkaničnice tmavá, což je vlastně nějaký dravý tuleň či co a má tu i svůj pomník na náměstíčku. Eddie se s ním fotí a stejně tak s hospodou, která nese jméno slavného britského politika Winstona Churchilla, který tu v padesátých letech minulého století maloval své obrazy. PORTO MONÍZ je nejsevernější místo ostrova, k němuž výprava sjíždí seshora z náhorní plošiny dolů na pobřeží. Dobře se tu koupe v lávových jezírcích, pozůstatcích sopečné činnosti, s mořskou vodou. Krásná je i vyhlídka MIRADOURO na Údolí jeptišek, které kdysi údajně zachránily jakýsi poklad před hrabivými piráty. V prodejně suvenýrů zaujmou zejména dresy zdejšího rodáka fotbalisty RONALDA, na jehož rodný dům se výprava nesmí nejít nepodívat.

Eddie se dostává s výpravou na kopec nad metropolí Funchalem, zvaný MONTE, v překladu Hora. Dole na pobřeží svítí slunce, nahoře je oblačno, ale neprší, Oblaka postupně ustupují a vyjasňuje se. Je zde kaplička - svaté místo Panny Marie z Hory (Fontenário de Nossa Senhora do Monte) s pramenem "živé vody". Té se všichni chtějí napít. Nad ní je hlavní chrám a před ním socha posledního rakouského císaře (po smrti Františka Josefa), a co se možná moc neví, tedy i posledního českého krále Karla V. Ten zde trávil jakési vyhnanství a také zde zemřel. Eddie sestupuje od kostela po schodech do ulice, kde se kupí "piloti" proutěných saní, madeirské speciality, na niž se právě Eddie už doma nesmírně těšil a věděl předem, ať to stojí, co to stojí, to musím vyzkoušet. CARROS DE CESTO se to jmenuje. Kolegové Eddieho to neuměle přeložili - pozor: kára na cestě. Otcem této zvláštnosti byl prý kdysi britský obchodník, žijící tady nahoře na hoře v městečku Monte a dlouho se zabývající myšlenkou, jak se rychle a pohodlně dopravit dolů do své kanceláře ve Funchalu. V té době zde nebyly žádné silnice, nepříliš vhodné cesty pro muly či koně, vše probíhalo pěšky nebo pro staré a nemocné nebo bohaté cizince na nosítkách. Zrodil se nápad lehkých proutěných saní.

Dva silní muži stačí na to, aby saně odstrčili, řídili a řítili se na nich spolu s tím, kdo si je zaplatil, po cestě dolů a zase je vytáhli nahoru - dnes už koňskými povozy či malými náklaďáčky, dřív po svých. Desítky borců v bílém oblečení čekají na své "pacienty". Eddie shání k sobě nějaké spolujezdce, když pojede sám, je to samozřejmě dražší. Foceníchtivé "baby" se k Eddiemu sice nahoře na startu staví, ale nakonec jede sám individuelně, jako pán. Začíná to frčet a trochu i házet. Jde přece o adrenalin. Dva borci, co to řídí, mají na podrážkách bot přidělané kusy pneumatik, drží v ruce provazy, kterými saně ovládají, na pozvolných úsecích pasažéra i táhnou. Je to místy divoká jízda. Na konci jízdy dole přiskočí fotograf, Eddie zprvu odmítá, ale nakonec podlehne, podívá se na jeho dílo, laserovou fotografii v krásném obalu i s cédéčkem o Madeiře. Připadá si jako "Američan z Vysočan", vytahuje nekřesťanský peníz a čeká na ostatní, až zeshora přijdou po svých. Byl to zážitek, k němuž jinde se nachomýtnout tedy nelze.

Autor: Ervín Dostálek | sobota 18.3.2017 7:13 | karma článku: 0.00 | přečteno: 59x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Alternativní královna krásy a ještě nedávno charismatický sportovní mág, kterého vynechali

Kdo se nehlásí dnes k MeToo jakoby neexistoval. Co to je vlastně alternativní způsob života ? Bývalá miliardářova "étericky založená kráska" proslulá bojem proti nošení kožešin neposílá svoje děti do školy a fotí se nahá v lese..

15.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Ervín Dostálek

Co říkáte "hraběcím radám" zpoza oceánů ze zahraničí? Odmrštěme malost,nechme zdravý rozum

0,3, či kolik přes 5%, dostal Kalousek jen zásluhou hlasů, pokud se nemýlím, zpoza oceánů z Austrálie či Kanady, Čechů tam žijících a právoplatně volících, bez nichž by byl zcela vyautován, sleduji i kritiku současného dění u nás.

14.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 915 | Diskuse

Ervín Dostálek

Soupeři neuhnul, vždy čelem a natvrdo,druhý v devadesáti školí s raketou mlaďochy na kurtu

Jediným způsobem jak dosáhnout vysokého věku, je podle známého moudra, zestárnout. Ale stáří, to je poměrně relativní pojem, ne? Jó, když tehdy tekla rakije a jižní víno proudem a stoly se prohýbaly pod upečenými berany a ovcemi..

13.11.2017 v 11:02 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 490 | Diskuse

Ervín Dostálek

Dneska skromně: To určitě nevíte, kdo byla teta Mařka a je vám to stejně určitě jedno...

Vzala jednoleté dítě do náruče a běžela s ním někde mezi Lety a Dobřichovicemi pod les, když na vlak Praha - Beroun, pro ně německý (bylo to přece v protektorátu Böhmen und Mähren), zaútočili v pětačtyřicátém američtí "kotláři"...

12.11.2017 v 14:09 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 1469 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 269 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 304 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 10.28 Průměrná čtenost 180

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.