Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 2 : IRKUTSK - přitažlivé město na Transsibiřské magistrále

12. 09. 2017 14:16:08
Je tu kromě metra všechno, stařičké zelené, spolehlivé tramvajky, staré dřevěnice, v nichž bydleli před stoletími vyhnanci - děkabristé, vzbouřenci proti carovi, vzniká moderní zástavba, boří se stará, jsou tu kostely i Leninové.

Našim cílem je jezero Bajkal. Přiletěli jsme do Irkutsku a ubytovali se v hotelu Profsajúzov. A dnes po ránu vyrážíme do města. Do města Irkutsku, které je jedním z nejpřitažlivějších na Transsibiřské magistrále. Založeno roku 1661 jako zimoviště ruských Kozáků se díky své poloze brzy změnilo v obchodní centrum. Z celé východní

Sibiře se zde soustřeďovaly kůže a byly odváženy do sousedního Mongolska, Tibetu a Číny a vyměňovány za čaj a hedvábí. Irkutsk se stal administrativním centrem oblasti, hlavní křižovatkou na cestě ruských exulantů. Domov zde našlo velké množství vysoce vzdělaných aristokratů, děkabristů a polských rebelů, kteří se nesmazatelně zapsali do kulturní historie. Dnes má něco po třistapadesátém výročí vzniku.

Do centra města, bydlíme na okraji, jedeme malou zelenou tramvajkou č. 5 směr "Rynok", tedy zřejmě hlavní náměstí. Tam poblíž stojí zajímavá budova - Dům Evropy (foto vpravo nahoře). V podstatě muzeum a místo, kde se místní Asiaté dozvědí něco o Evropě. Irkutsk se proslavil jako sídlo sv. Inocence,

pravoslavného kněze a pozdějšího Moskevského metropolity, který šířil mezi domorodci na Sibiři a na Aljašce (Ta patřila přece za cara ještě Rusku a pak ji prodali Američanům) křesťanství. Ve městě najdeme a my jsem podél nich šli a podívali se i dovnitř staré dřevěné domky, v nichž žili před více jak sty lety ze své domoviny v evropské části Ruska vyhoštění děkabristé a jejich sympatizanti, kteří vystupovali proti poměrům zacara Mikuláše I.(foto výše).

K vážné události došlo na konci 19. století - byl to příjezd prvního vlaku do Irkutsku po Transsibiřské magistrále v roce 1898. Dnes je Irkutsk, ležící 70 km od Bajkalu, téměř 4000 km od Vladivostoku a více jak 7000 od Prahy největším dopravním uzlem na

Transsibiřské magistrále. Autem podle googlemaps to z Prahy sem trvá 86 hodin. Vlakem trasa Moskva - Irkutsk trvá tři dny. My raději pro úsporu času letěli vědouce, že na ten Transsib se

stejně dostaneme. Irkutsk je největším městem oblasti - má téměř 700 000 obyvatel - pro zajímavost druhé v pořadí zde je Bratsk s 250 000. Je jedním z nejstarších sibiřských měst, založen bojarským synkem Jakovem Pochabovem roku 1661 jako osada na soutoku dvou řek, malého Irkutu a veletoku mohutné Angary.V 18. století se díky obchodním kontaktům rozvíjela řemesla všeho druhu, stavěla se honosná měšťanská obydlí, peníze plynuly z kapes mecenášů. Zejméma díky vyhnancům po potlačení děkabristického povstání z evropské části se v Irkutsku

rozvíjel bohatý kulturní život. Děkabristům byly věnovány prosincové plesy, koncerty, komponované večery. Vzniklo divadlo, které má dodnes skvělou úroveň a hraje hry celosvětových autorů. Kulturu nepochybně obohatily nejrůznější národy, jejichž příslušníci zde žili. Kosmopolitní Irkutsk označovaný jako

hlavní město Sibiře, oblasti která nebyla nikdy pod dokonalou kontrolou tehdejšího hlavního města Ruska Petrohradu, dosáhl nevídaného ekonomického, kulturního i politického rozmachu. Nezapomeneme navštívit hospodu U Švejka s výbornou Plzní. A vedle má pamětní desku český spisovatel Jaroslav Hašek, který tu dělal po Říjnové revoluci bolševického agitátora Sovětů. Všude se staví, stará zástavba končí, vznikají novostavby foto výše). Těžko hodnotit zda je to lepší. Jdeme podél dřevěných domků (foto výše) děkabristů, tedy těch co je sem car nechal vyvézt do vyhnanství, jeden menší Lenin, tedy jeho socha,

se krčí za plotem, na hlavním náměstí je už velká Leninova socha, jež s jemně zdviženou pravicí dlaní vyzývá lid, aby jej vyslechl (někteří říkají, že tam stojí jako by stopoval auta). Na náměstí byla i výstava velkoformátových fotografií, znázorňujících, jak to tu vypadalo dřív. Byl to v podstatě Koňský trh (foto dole). Chloubou je i nábřeží Angary s odpočinkovou zónou před památníkem Alexandra III., který se zasloužil o vybudování Transsibu. Navštěujeme i několik kostelů, kde k překvapení nacházíme pěvecké sbory zejména mladých lidí.

Národopisné muzeum, Irkutská státní univerzita, fotbalový stadion Lokomotivu, socha Gagarina na nábřeží - poznáváme i další zajímavosti města. Ochutáváme i známý speciální ruský nápoj podobný pivu - kvas, který čepují na ulici Lenina. Tam poblíž je taky krámek ODS, tedy ne naší české partaje, ale Oděžda dlja šťastje - tedy oblečení pro štěstí. Jdeme kolem Hospodářského institutu, Univerzity, pouliční hezká prodavačka prodává vše možné kolemjdoucím. Kostely svítí samým zlatem, v nich jsou všude překrásné ikony, někde

slyšíme táhlé zpěvy ruských náboženských písní, jinde nás popové ženou pryč, když chceme to zlato a atmosféru staré Rusi, i když na Sibiři, vyfotografovat. Na město si necháváme ještě druhý den. Bude to zde možná ještě zajímavé. Pro ty co neumí dnes rusky - a takových je asi dnes mezi mladými většina, uvádím z horní fotografie jména divadelních kusů, co zde hrají. Jsou to opravdu prvotřídní díla: Panna Orleánská, Romeo a Julie, Hamlet, Hořící srdce a další. Ještě nás čeká chvíli město a pak do divoké sibiřské přírody. Už se nemůžeme dočkat!

Zvyšte článku karmu!
Autor: Ervín Dostálek | | karma: 18.39 | přečteno: 536 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 0 příspěvků.
Buďte první!

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz