Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 3: Ještě v Irkutsku - semena sibiřských limb jsou výživná

13. 09. 2017 7:15:35
Vidíme sochy cara Alexandra, objevitele Sibiře Jermaka, prvního ve vesmíru Gagarina, zlaté kostely, most a zámky zamilovaných, pivo z láhve z pytlíku, lezeme do jurty, kupujeme pro zdraví semena sibiřských limb, zítra na cestu...

Ještě jsme v Irkutsku, ale už brzy vyrazíme na severovýchod k nejhlubšímu jezeru světa. Včera jsme prošli tímto pravděpodobně nejdůležitějším městem Sibiře, ale ještě máme před sebou co vidět. Pěší zóna je obklopena domy z minulých časů postavené úspěšnými

podnikateli ještě carské doby, je zde živo. Prodává se ovoce i jiný tovar všeho druhu. Podíváme se i na Dům Šubiných, památník architektury - je z 18. století, jeden z nejstarších domů města. Kupujeme si trochu semen sibiřských limb. Což je světlomilná vysokohorská jehličnatá dřevina, dožívající se vysokého věku 400 až i 1000 let, je mrazuvzdorná, snáší nízké teploty až minus 60°. V ruštině se nazývá Sibirskij cedr (Sibiřský cedr), jejím plodům lidé říkají cedrové nebo limbové oříšky. Dodávají prý sílu a jsou různé velikosti. To tu lidé často žvýkají a požívají. Při koupi netuším ale, že je uložím, zapomenu na ně a budu je louskat až doma na chatě. Následuje další pravoslavný kostel plný

zlata, pak trh plný zase květin, v parku se zkoušíme nasoukat do barevné jurty, která je tu postavena, vždyť Mongolsko, kde jsou jurty "doma" už není zas tak daleko odtud. A zase sochy, nejdříve cara Alexandra a na druhé straně objevitele a připojitele Sibiře k Rusku Kozáka Jermaka, který carovi Sibiř anektoval a za to jemu i ostatním jeho

druhům byly odpuštěny předchozí, i krvavé, hříchy minulosti. Před pomníkem na břehu Angary je pohoda, milenci se objímají, jiní mladí csi tu hrají s míčem, další zkoušejí divoké kousky na kolech a o kousek dál se na to dívá první člověk ve vesmíru

Gagarin - tedy jeho socha. Je tu i most zamilovaných se "zámkovou úpravou", žluté "americké" fáro motoristických nadšenců. V tramvajce sedí mladý muž s lahví piva, ale tu musí mít (stejně jako v Americe) v papírovém pytlíku, aby nebylo vidět, tedy alespoň teoreticky, že pije na veřejnosti alkohol. Vidíme prvního vycpaného sobola, což je zvíře naprosto typické pro tuto oblast, vždyť je i ve znaku města Irkutsku. Zastavujeme se v malém

restauračním podniku, jehož část je na břehu a část na velkém nákladním člunu na řece. Angara je tu široká, rozlévá se do stran, protože ji pod městem zadržuje přehrada. Nedá se nic dělat, musíme novu tu krásu vidět jdeme ještě do jednoho z kostelů, ty malby a ikony jsou opravdu nádherné. Ve městě se opravdu mísí stará a moderní architektura - nutno říci, že

ta současná se nám líbí trochu méně. Následuje odjezd na večeři - nějaké to masíčko a jeden dánský Tuborg na zapití a zítra už jedeme na ostrov Olchon, ten největší v Bajkalu. Musím si

připravit futrál na velký ruksak, co kdyby pršelo - bude ležet na střeše maršrutky (že vysvětlím pro toho kdo to neví, jsem už ventiloval minule, ale udělám to až při odjezdu z Irkutsku). Opět musím sdělit, to co včera, já jsem na zítřek připraven, nevím jak kolega astrolog Roland. Je teprve 21. 22 hodin a on už teď, s prominutím chrápe jako hovado. Pardón! Co bude asi dělat v hluboké noci? Snad to vydržím.

Budíček je prý v 7. 15. Ale spí se tady na sibiřském vzduchu dobře. Taky jsme si s Rolandem vymysleli na sebe přezdívky. On mi říká Sibiřský bratře, já jemu zas Velký Omule (co je to omul, pro toho kdo to nezná - vysvětlím později). Tak tedy zítra - už vyrážíme k Bajkalu. Už je na čase. Moc jsme si na tu civilizaci zvykli. Čeká nás dlouhá jízda, pak i přeplavba na ostrov Olchon, největší na jezeře. Doplnili jsme zásoby.

Zvyšte článku karmu!
Autor: Ervín Dostálek | | karma: 13.98 | přečteno: 338 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 0 příspěvků.
Buďte první!

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz