Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 4: V naší maršrutce k Bajkalu musí jeden sedět na motoru

14. 09. 2017 8:18:58
Od zlatem blyštícího kláštera Znamenské a pomníku generála Kolčaka cca tři sta kilometrů po zprvu slušné silnici a pak už jen kamenitou pistou směr Bajkal. Zprvu po rovinách, pak cesta stoupá. A najednou ho vidíme - kýžený BAJKAL

Jsem vzhůru již po šesté, kolega, jak se říká, "ho ještě bere", rychle se oholím, kdo ví jak to dále kde půjde, dáme snídani a v devět odjíždíme maršrutkou, její zadní kolo je sice nějak měkké, auto nemá ani plachtu na střechu na bágly na ní připoutané kdyby pršelo, ale my s Rolandem jsme bystří chlapci, máme je v pořádném futrálu.

Co je to maršrutka? Začnu ze široka. Veřejná doprava je na Sibiři normální jen ve velkých městech. Jinde se používají kromě občasných autobusů či taxíků nejčastěji maršrutky. To jsou dodávková auta se sedadly (obvykle tak 12 míst), které je možno si telefonicky objednat či na ně mávnout u silnice, či na stanovišti počkat až se naplní příslušný počet lidí, jedoucích do stejného

cíle. Cena není vysoká, ale u některých vykuků je nutno smlouvat. Jezdí se na krátké vzdálenosti, ale i více než 200 či 300 km po různorodých silnicích s asfaltem, ale jindy zas po jiných trochu víc rozbitějších připomínající "tankodrom".

Naše maršrutka je tzv. "kalibrovaná" pro 13 lidí, ale mačkáme se tu v 15-ti ještě s malými (teda já mám ten malý největší ze všech) ruksaky uvnitř. Na zadní "pětce" sedí o jednoho člověka víc - byli tam vybráni ti nejhubenější, ale i tak jedna osoba musí ještě sedět vepředu na motoru. I když to ten místní cestovní organizátor , co zajišťoval dopravní prostředek, věděl, že nás bude patnáct, stejně zajistil maršrutku, zřejmě svého dobrého známého, a ta je, jak už bylo řečeno, "kalibrovaná" na

třináct míst. Z Irkutska míříme nejdřív ke Klášteru Znamenské. To byla paní, která se odstěhovala z petrohradské civilizace s ještě jednou podobnou paní za svým mužem, který byl zřejmě coby děkabrista neboli protestant vůči carovi z centra dění "odvelen" a poslán do vyhnanství (rusky v ssýlku) do Irkutsku. "Vykašlala se" rozkaz cara, přišla sem na Sibiř za svým mužem a založila zde klášter. S překrásným kostelem, všude opět samé zlato, ikony, táhlé zpěvy a zbožní věřící. Venku před klášterem pak stojí pomník admirála Kolčaka, který tu potíral bolševiky a tady ho taky potom za to zabili. Dnes tu má spolu s rudoarmějcem pomník - těžko vědět, jak na to různí Rusové nahlížejí. Stojí tam na pomníku pospolu bělogvardějec s rudoarmějcem.

Pro upřesnění, jak se píše v historické literatuře, už tedy dnes, v novém pojetí, ne dřív, kdy byl podle té totalitní Kolčak jen vrahem a despotou. Alexandr Vasiljevič Kolčak byl jedním z vůdců "bílých" v ruské občanské válce. Bojoval už v rusko-japonské válce r. 1904. Pobýval i v USA a Británii. Byl dobrým vojákem, ale nezkušeným politikem. V Omsku se stal vůdcem autonomní vlády Sibiře, jmenoval se sám "vládcem celého Ruska". Byl až diktátorem, nechal prý vykonat až 100 000 trestů smrti nad sympatizanty s komunisty. Měl vyčerpanou armádu, znepřátelil si možná potenciální spojence, mj. i československé legie, které se tudy tehdy po Velké říjnové sunuly na východ k odplutí domů do Vladivostoku. Politická komise "rudých" tak odsoudila Kolčaka k smrti. Byl zastřelen r. 1920 a právě kousek před pomníkem před klášterem Znamenské, s kterým ale jinak nemá vůbec nic společného, jsme si tohoto kontroverzního muže ruských dějin připomněli. Jedeme dál!

Odtud to máme už "jen" 240 kilometrů rovinami po různě kvalitních silnicích, které ale naráz cca 90 km před cílem (a tím je břeh jezera Bajkal) náhle končí a pokračuje už jen jakási "pista", tedy kamenitá silnice či cesta, z níž je třeba občas i uhnout a jet tzv.polem. Místy i zastavujeme ke krátkému odpočinku, silnice, tedy spíše kamenitá cesta, se vine před námi jako téměř rovná stužka, kolem je celkem pusto, občas, to ještě

před nízkými kopci před jezerem, tedy v rovině, se objeví roztroušené vesnice. Vjíždíme na vyvýšeninu, předtím ale dochází a to v celém konvoji k vykonání malé potřeby řidičů i pasažérů v blízkosti cesty a z průsmyku je nahoře už vidět to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Modrá plocha hladiny bajkalského jezera. K němu teď musíme

sjet a nalodit se na trajekt či velký prám, který nás doveze na největší bajkalský ostrov Olchon, jež v dálce už vidíme. Počasí je zatím příznivé, neprší, nálada výborná, i když ten, co sedí na motoru, i když se střídáme, má poněkud prohřáté pozadí. Ale dnešní cíl se blíží, takže to ještě chvíli vydržíme. Provoz po pistě je docela

hustý - no aby ne, vždyť je to jediná spojnice na bajkalský ostrov Olchon.

Šoféři jsou veselí, na dnešek (i další dny) mají dobré ryto, takže no problema, benzínu a vodky dost je dost, vládne nebývalá pohoda!

Autor: Ervín Dostálek | čtvrtek 14.9.2017 8:18 | karma článku: 12.98 | přečteno: 389x

Další články blogera

Ervín Dostálek

Alternativní královna krásy a ještě nedávno charismatický sportovní mág, kterého vynechali

Kdo se nehlásí dnes k MeToo jakoby neexistoval. Co to je vlastně alternativní způsob života ? Bývalá miliardářova "étericky založená kráska" proslulá bojem proti nošení kožešin neposílá svoje děti do školy a fotí se nahá v lese..

15.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Ervín Dostálek

Co říkáte "hraběcím radám" zpoza oceánů ze zahraničí? Odmrštěme malost,nechme zdravý rozum

0,3, či kolik přes 5%, dostal Kalousek jen zásluhou hlasů, pokud se nemýlím, zpoza oceánů z Austrálie či Kanady, Čechů tam žijících a právoplatně volících, bez nichž by byl zcela vyautován, sleduji i kritiku současného dění u nás.

14.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 915 | Diskuse

Ervín Dostálek

Soupeři neuhnul, vždy čelem a natvrdo,druhý v devadesáti školí s raketou mlaďochy na kurtu

Jediným způsobem jak dosáhnout vysokého věku, je podle známého moudra, zestárnout. Ale stáří, to je poměrně relativní pojem, ne? Jó, když tehdy tekla rakije a jižní víno proudem a stoly se prohýbaly pod upečenými berany a ovcemi..

13.11.2017 v 11:02 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 490 | Diskuse

Ervín Dostálek

Dneska skromně: To určitě nevíte, kdo byla teta Mařka a je vám to stejně určitě jedno...

Vzala jednoleté dítě do náruče a běžela s ním někde mezi Lety a Dobřichovicemi pod les, když na vlak Praha - Beroun, pro ně německý (bylo to přece v protektorátu Böhmen und Mähren), zaútočili v pětačtyřicátém američtí "kotláři"...

12.11.2017 v 14:09 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Roman Enders

Od moře k moři přes jedno pohoří (3.)

Dost bylo rušných ulic Barcelony. Za šera se vracíme do kempu, užít ještě večer a ráno moře. Dopoledne vyrážíme rovnou na sever k Andoře. Cestou před námi vyroste bájná hora Montserrat. A to by bylo, abychom jí jenom objeli....

24.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Jan Tomášek

Zubačka Tanvald – Kořenov

Na sklonku 20. století, když jsem získal stabilní připojení k internetu, byla jedna z mých prvních aktivit virtuální projíždění různých železnic, především těch ozubnicových.

24.11.2017 v 18:15 | Karma článku: 5.68 | Přečteno: 134 | Diskuse

Marek Síbrt

Krušné hory: tak krásné, až vás rozbolí duše

Když navštívíte Krušné hory, vtáhnou vás do sebe a nikdy nepustí, i když budete stovky kilometrů daleko. V duši vám zůstane krása mystické krajiny, pocit, že se tady stalo něco, čehož důsledky jsme nedokázali zvládnout...a bolest.

24.11.2017 v 8:32 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 8. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Francie

Francie je turisty nejnavštěvovanější zemí světa. Většina turistů ale míjí pozoruhodné lokality, které nejsou poznamenány masovou turistikou. Na následujících řádcích letmo popíši některé z těch, které jsem měl možnost navštívit.

24.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 93 | Diskuse

Stisk Studentský deník

V Gruzii je slušností dát si s lidmi alespoň tři panáky, říká Ladislav Zibura

Nejen o tom, jak se nenechat opít v Arménii a Gruzii, se na přednášce ve vyprodané brněnské Scale rozpovídal cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura.

23.11.2017 v 23:28 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 260 | Diskuse
Počet článků 383 Celková karma 10.28 Průměrná čtenost 180

Viz výše v části Představte se nám - nevím v čem se tyto dvě rubriky liší



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.